Od kakaovníku ke sladké pochoutce I.

 


 

 

Kakaovník by se dal označit jako "dítě deštného pralesa".

Znáte asi i latinský název Theobroma cacao patřící botanicky do čeledi Sterculiaceae, česky lejnicovité.

Nemusíte se lekat trochu hanlivého českého názvu. Tato čeleď má zastoupení téměř po celém světě. Čítá přest tisíc rostlinných druhů, od kolovníku po nám bližší druhy, které jsou využívány jako parkové a zahradní dřeviny.

Kakaovník není jen tak ledajaký strom a já se vám ho pokusím přiblížit jak z pohledu botanického, tak historického a samozřejmě z mého "čokoládového" pohledu.

Nezjistíme, kdo úplně první připravil a ochutnal nápoj z rozemletých kakaových bobů. Chuť, vůně i vzhled byli asi nevalné, ale čokoláda vyvolávala natolik příjemný pocit, že jedena “runda“ nestačila.

V amazonské oblasti se dodnes využívá i dužina kakaových plodů na výrobu džemů, džusů a zmrzliny.

Prostě, české přísloví vystihuje vše : "Dobré se chválí samo".

 

 


 

 

Takže trocha zajímavostí než ochutnáte nabízené čokoládové dobroty!

Pravlastí kakaovníku, stálezeleného stromu, je pravděpodobně povodí Amazonky a Orinoka. V tropických deštných pralesech této oblasti rostou jeho plané druhy dodnes.

K rodu Theobroma se řadí asi dvacet druhů a předpoklad je takový, že dnešní Theobroma cacao je křížencem dvou druhů a to T.pentagonum a T.leiocarpum. Dnes se pro obchodní účely používají dva pojmy, criollo a forastero, třetí název zbývá pro jejich pozdějšího křížence, trinitario. Tohle pěstitelské třídění ale neodpovídá botanickému dělení. Jak se od sebe liší je námětem na celý další článek. Můžete si tipnout jaké jsou rozdíly v pěstování, tvaru plodů a kvalitě kakaových bobů!

Představte si strom, který dosahuje výšky pět až osm metrů, jeho kmen není příliš mohutný a koruna je rozložitá. Má tenké kožovité listy eliptického varu a nádherné drobné květy, bílé až narůžovělé, které vyrůstají přímo na kmeni nebo bázi hlavních větví. Tato zvláštnost se nazývá “kauliflorie“ a kromě kakaovníku takhle kvete i kolovník a chlebovník.

Sice kakaovník hojně kvete, ale jen málo květů bývá opyleno. Plodem je z botanického hlediska nepukavá bobule, která dozrává asi čtyři měsíce po opylení. Plody mají hmotnost v průměru 450g a mají rozmanité tvary. Zajímavostí je i to, že ani zcela zralé plody neopadávají. Uvnitř plodu je v nakyslé dužině uloženo v pěti podélných řadách 15-40semen, kakaových bobů. Ty jsou hladké a asi 2cm dlouhé. Syrové mají trpkou chuť a to má svůj důvod.

O jejich rozmnožení se v divoké přírodě starají zvířata, která jedí dužinu plodů a hořké kakaové boby pak odhodí. Pokud by totiž zbaštila i boby, výrazně by se snížila možnost rozmnožení kakaovníku.

Dnes se kakovník pěstuje na plantážích jak v Jižní Americe, tak v Africe i Asii.

Ale ani pěstování není zdaleko jednoduché.

Mladé i vzrostlé rostliny potřebují stín, ochranu před větrem a malé výkyvy vlhkosti vzduchu.

Daří se mu především v tropickém pásmu 20° na sever a jih od rovníku a nejlépe mu vyhovuje nadmořská výška 200-300m. Optimální teploty jsou pro něj 21°C až 32°C a velmi špatně snáší kolísání teplot, kdy minimální teplota je 15stupňů celsia. Nejlepší pro něj jsou rovnoměrné srážky po celý rok, nedaří se mu v suchých oblastech. Naopak není náročný na typ půdy.

Kakaovník zůstává na svém stanovišti řadu let a je třeba důkladně připavit plantáž. Bohužel, někdy zakládání plantáží předchází vypalování deštných pralesů. K původním pěstitelským centrům patří Kostarika, teče tu dokonce i řeka jménem El Cacao!

 

 


 

 

Pokud vás mé prvotní informace nadchly, pobavily a zaujaly, budu se těšit na další návštěvu webových stránek, kde se dozvíte zajímavosti hlavně ze světa čokolády a čajů.

Informace můžete zůročit při výběru pochutin a dívat se na kvalitu nejen pohledem ceny, ale také z pohledu lidí, kteří se nejvíce podílí na pěstování a zpacování.

Zkuste si představit kolik práce a kolik rukou se dotkne kakaového bobu,čajového lístku nebo bylinky než se dostane na vaše chuťové pohárky. Sama bych si nedovolila tipnout ten počet.

Budu se alespoň snažit, nabízet vám podle mého vkusu výbornou kvalitu “mlsot“ doplněnou o informace, které mě zaujaly, pohltily a přivedly znovu na myšlenku, jak málo toho vím o přírodě!