Od kakaovníku ke sladké pochoutce III.

 


 

Pravděpodobně každý uhádl, že kmen kočovníků, který se usídlil u jezera Texcoco, byli Aztékové.

Aztékové byli velmi vynalézaví, proto si na jezeře vybudovali jakési plovoucí zahrady zvané „chinampas“. V okolí jezera byl nedostatek půdy a těmito zahradami zabili dvě mouchy jednou ranou. Vytvořili je z rákosu a úrodného bahna z okolních močálů. Před novým setím přidali novou vrstvu bahna a měli tak úrodné políčko! Pěstovali kukuřici, melouny, rajčata, papriku, vanilku a v menší míře i kakaovník. Po čase začali rozšiřovat své území kolem jezera a začátkem 15.století si podrobili většinu kmenů rozsáhlého území dnešního Mexika.

Velmi důležitou úlohu v jejich životě hrálo náboženství. Nejvyšší a nejžádanější obětí bylo ještě tepající lidské srdce, které považovali za sídlo života. Krvelačný bůh se jmenoval Huitzilopochtli a jeho protipólem byl bůh ovzduší a vědění Quetzalcoatl, což znamená opeřený had.

Tento bůh byl mírumilovný a opovrhoval obětmi. Podle legendy stvořil člověka a naučil ho řemeslům a zemědělství. Legenda také praví, že přicestoval na zem z ráje na paprsku Jitřenky a přinesl lidem kakaovník. Naučil je také boby pražit, mlít a připravit výživnou pastu, která se dala rozpustit ve vodě. Aztékové pro dochucení přidali koření a pokrm nazvali „chocolatl“. Věřili, že pitím tohoto nápoje získají skrytou božskou moudrost.

Nakonec dobrý bůh prohrál v boji s krvelačným a musel odejít. Slíbil, že se však vrátí a znovu nad územím převezme vládu.

Co je však důležité, že Quetzalcoatl „ukázal“ výrobní postup čokolády! Zatím byli kakaové boby a chocolatl výsadou vládnoucí třídy, až později díky putování přes oceán a zajímavému vynálezu se dostala mezi běžné lidi.

Tehdy Aztékové boby jednoduše fermentovali, opražili a rozdrtili, čímž zjemnili původní silně hořkou chuť. Pak přišlo zahuštění kukuřičnou moukou a přidání chilli, vanilky nebo anata. Povařením vznikla pěna, která měla barvu jako krev díky anatu. Čokoláda se prý rozpouštěla v puse jako med. Věřili, že takový nápoj jim předá moudrost a sílu kakaovníku, daru od boha.

Aztékové ani tak nepěstovali kakaovníky, jako je spíš „zabavovali“ podrobeným národům, buď ve formě daní nebo prostřednictvím obchodu.

Už v té době považovali chocolatl za afrodisiakum. Při téhle zmínce se vám vybaví spojení se jménem Montezuma. Vládce Montezuma II.nepil prý nic jiného než tento nápoj. Můžeme tomu věřit a nemusíme. Zkusíte si tipnout kolik jich denně vypil? Nebudu vás napínat. Podle španělských kronikářů prý padesát denně! Nákladnost ho nikterak nevzrušovala, ve svých skladech měl bezmála miliardu kakaových bobů! Vlastnil mnoho cenných pokladů a můžeme ho tak považován za prvního milardáře na americkém kontinentě. Navíc měl dvě ženy a četné konkubíny ve vlastním harému.

V podstatě to krásně vystihuje O.Wells: „Peníze jsou šestým smyslem umožňujícím plně těžit z ostatních pěti.“

Kakaové boby se využívaly jako platidlo z mnoha důvodů. Byly velmi cenné. Byly směnitelné za jakýkoliv druh zboží, například za deset bobů bylo možno koupit králíka, ale také prostitutku. Za padesát bobů jste mohli směnit koně a za sto bobů otroka. Byly malé, snadno přenosné a samozřejmě byly v celé Mezoamerice žádoucí pochoutkou.

 

Ještě pro zajímavost. Základní indiánskou jednotkou míry byl Xiquipil. Označován byl symbolem pytle, což znamenalo, že v dotyčném pytli je osm tisíc kakaových bobů. To se využívalo při placení daní. Na rozdíl od nás, měli dvacítkovou číselnou soustavu. Číslo dvacet označovali symbolem vlaječky. Čtyči sta / tedy dvacet krát dvacet/označovali symbolem vlasů, nakreslené podobně jako větvička jehličnanu. A osm tisíc /tedy dvacet krát dvacet krát dvacet/byl pytel = xiquipil.

 

Mohla bych pokračovat vyprávěním o dobytí hlavního aztéckého města Španěli, které vedl Hernando Cortéz. O tom, že ho původně považovali za navráceného boha Quetzalcoatla, jež měl podle báje bílou tvář a tmavý vous. Také o indiánské dívce Malinche, která byla Cortézovou tlumočnicí a rádkyní. Dokonce se jí prý podařilo vylákat z Aztéků tajný recept na výrobu čokolády, tak bych jí mohla počítat k první ženě v historii čokolády.

Mohla bych skončit vyprávěním o krvelačných bitvách o bohatsvtí, rozdělením ukořistěné půdy, vymíráním indiánů a tím, že původních obyvatel z dvacetipěti milionů zbyly jen pouhé tři miliony. Tohle jsou velmi smutné kapitoly v historii kontinentů. Nechci opomíjet tyto stinné stránky kolonizace a dobyvatelství, ale raději budu psát víc o pozitivech v historii čokolády.

 

 


 

 

Napříště napíšu třeba o pěstování kakaovníku, jeho druzích, rozdílech a jiných zajímavostech.

Nebo příště zařadím pro zvědavé čtenáře pro změnu informace o čaji nebo bylinkách?

Nechte se překvapit a napínat!

Těšte se na zajímavosti!

Budu vás inspirovat k zamyšlení a hlavně, svádět k chuti na dobrou čokoládu, čokoládové mlsoty, instantní kávu, lahodné čaje a vůni koření!